položka: 10951

Původní dubiny a bory byly v kačinském parku postupně doplňovány dalšími druhy dřevin. Od počátku sedmdesátých let 18. století sem Chotkové nechali dovážet a vysazovat cizokrajné dřeviny. Tak se na Kačinu dostaly tyrolské modříny, ale i kaštanovníky, akáty, pinie či moruše, jírovce, jeřáby, vrby, buky a topoly. Jan Rudolf Chotek byl tak důsledný, že sám osobně určoval, kde který strom či rostlinu zasadit.

Hlavní účel zalesňovacích prací za doby Chotků na sklonku 18. a zejména v 19. století byl převážně hospodářský. Zalesnění spadalo do období pozemkových (zalesňovacích) reforem, kdy byla prosazována snaha o zvyšování ploch lesů a produkci maximálního množství palivového dříví. Této tendenci odpovídá skutečnost, že dnes zachované nejstarší lesní porosty ve věku okolo sta let jsou již druhou generací chotkovských lesů s tím, že první generace měla krátkou dobu obmýtí. Autoři Nožička i Ledr shodně uvádějí, že hrabě Chotek nechal do Nových Dvorů dodávat poměrně značné množství osiva modřínu z Tyrol i z jiných lokalit, kromě toho poměrně značné množství osiva kaštanovníku a moruší. Tyto dřeviny sázel na svém panství, takže je velmi pravděpodobné, že nově zakládané porosty byly tvořeny právě těmito rychle rostoucími dřevinami, které umožňovaly poměrně rychlou produkci dřevní hmoty. Z pozdějšího období zalesňování Kaňku se dochovaly doklady o tom, že svahy Kaňku byly zalesněny borovicí a smrkem. Hrabě Chotek navrhl obmýtí těchto lesů na čtyřicet let. Byly zakládány roku 1798 a měly být smýceny roku 1840. Takové porosty ve čtyřicátých letech 18. století nemohly produkovat cenný sortiment, ale jako důlní a palivové dříví byly dobře využitelné. Prozatím nebyl nikde na Kačinách nalezen žádný starý exemplář kaštanovníku ani moruše. Nicméně se na území Kačiny jednotlivě nacházejí staré exempláře akátu, například na jižní hraně zámku. Podle růstových parametrů a vzhledu odpovídá takový jedinec věku přibližně dvou set let. Je velmi pravděpodobné, že mladší akáty v jihovýchodním rohu území pocházejí ze semen tohoto nejstaršího exempláře akátu na území Kačiny.

O tom, že Chotkové měli zájem o pěstování rychle rostoucích introdukovaných dřevin, svědčí i to, že v Nových Dvorech byly založeny velkorysé školky na pěstování dřevin a Chotkové nechali dopravovat osivo ze zahraničí, zejména ze západní Evropy a Spojených států. Lesní hospodáři pracující na Kačině, jmenovitě lesmistr Löfelmann a později lesmistr Riedl, byli poměrně velmi vzdělaní a osvícení a měli zájem o maximální zkvalitnění a stabilizaci lesních porostů. Zejména Riedl propagoval výsadbu smrku a borovice jako rychle rostoucích dřevin. Vzhledem k tomu, že pracoval v období po roce 1820, lze se domnívat, že nejstarší jehličnaté výsadby pocházejí právě od něj. V pozdějších obdobích se na kačinském parku projevují důsledky zalesňovacích tendencí. Rozvoj nových etap zalesnění bývalých kompozičně rozpracovaných ploch byl na jedné straně podpořen dobovými tendencemi a na straně druhé klesajícím ekonomickým potenciálem panství. Dnes zde pracuje skupina velmi vzdělaných lesních hospodářů, kteří podle tehdejších lesnických zvyklostí převádějí část pozemků, které nebyly nezbytně nutné pro reprezentaci, do lesního půdního fondu. Tak postupně dochází k zalesňování jednotlivých komponovaných částí území. Byli to velmi pravděpodobně právě lesní hospodáři, kteří postupně určovali další vývoj krajiny, a z velmi hodnotného krajinářského parku se tak stává téměř souvislý lesní komplex.